Doplňky stravy pod lupou: Co kromě aktivních látek skutečně obsahují?
Upozornění na úvod
Tento článek vychází z aktuálně dostupných odborných poznatků a platné evropské legislativy pro doplňky stravy.
Jeho cílem není vyvolávat strach ani tvrdit, že jsou všechny přídatné látky automaticky škodlivé. Současně ale vnímám jako důležité otevřeně mluvit o tom, že se některá témata kolem aditiv, ultra-zpracovaných potravin a dlouhodobého zatížení organismu dnes diskutují mnohem více než dříve — a to i v odborné literatuře.
V praxi stále častěji vidím, že lidé neřeší jen množství vitaminů a minerálů, ale také celkové složení produktů. A upřímně si myslím, že je to dnes velmi důležité.
PharmDr. Tereza Vávrová
Co se v článku dozvíte?
- Co kromě aktivní látky obsahují běžné doplňky stravy
- Proč lidé začínají více řešit pomocné látky
- O kterých aditivech se dnes mluví nejčastěji
- Co zatím víme o dlouhodobém příjmu přídatných látek
- Jak vybírat doplňky rozumně a bez zbytečných extrémů
- Kapsle často není jen o vitamínu
Když si člověk koupí vitamin D, hořčík nebo omega-3, většinou očekává, že hlavní část produktu tvoří právě účinná látka.
Ve skutečnosti ale mnoho doplňků obsahuje i další složky:
- plnidla
- protispékavé látky
- stabilizátory
- emulgátory
- aromata
- sladidla
- syntetická barviva
Tyto látky mají svůj technologický význam — například usnadňují výrobu tablet, zlepšují vzhled produktu nebo prodlužují trvanlivost. Jejich přítomnost automaticky neznamená problém. Na druhou stranu je fér říct, že právě některé z těchto látek jsou častým tématem odborných diskusí. A není to jen otázka sociálních sítí nebo marketingu.
Moderní člověk totiž nepřijímá přídatné látky jen z doplňků stravy. Denně se s nimi setkává i v ultra-zpracovaných potravinách, sladkostech, ochucených nápojích nebo polotovarech. Pro část lidí tak začíná být důležité sledovat i celkovou „zátěž“, ne pouze jednotlivé produkty odděleně.
Stále častěji se diskutuje jejich dlouhodobý vliv při pravidelném příjmu.
- Proč dnes lidé čtou celé složení?
Ještě před několika lety většina zákazníků řešila hlavně:
- obsah účinné látky
- vstřebatelnost
- cenu za balení
Ale vzhledem k tomu, že mnoho lidí užívá doplňky stravy dlouhodobě, začalo být logické zajímat se nejen o samotný vitamin nebo minerál, ale i o všechny ostatní složky, které s ním pravidelně přijímáme.
Nejde o paniku ani o démonizaci každého aditiva. Spíš o snahu dívat se na složení produktů tak trochu komplexněji.
- O kterých látkách se dnes mluví nejvíce?
Oxid titaničitý (E171)
Jedním z nejznámějších příkladů je oxid titaničitý — bílé barvivo, které se dříve běžně používalo v potravinách i doplňcích stravy.
Evropský úřad pro bezpečnost potravin (EFSA) v roce 2021 přehodnotil jeho bezpečnost a v potravinách už dnes v EU povolen není.
Je ale důležité dodat, že v léčivých přípravcích se oxid titaničitý stále používat může. Regulace léčiv a doplňků stravy totiž podléhá odlišným pravidlům a u některých léků zatím neexistuje alternativa z technologického hlediska.
To sice automaticky neznamená, že produkt obsahující tuto látku je akutně zdraví nebezpečný. Ukazuje to ale jednu důležitou věc: pohled vědy na některé přídatné látky se může v čase měnit.
Umělá sladidla a emulgátory
V posledních letech se hodně diskutují také umělá sladidla, emulgátory a stabilizátory.
Část studií zkoumá jejich vztah například ke:
- střevní mikrobiotě
- metabolickým změnám
- toleranci při dlouhodobém příjmu
Výsledky zatím nejsou jednoznačné a často vycházejí z experimentálních modelů. Podobných odborných debat postupně přibývá.
Syntetická barviva
Diskuse se vedou i kolem některých syntetických barviv, zejména ve vztahu k citlivějším jedincům nebo dětem.
I proto dnes část výrobců přechází na jednodušší formulace bez zbytečných barviv, aromat nebo sladidel.
Definitivní závěry zatím neexistují. Nicméně jde o témata, která se v odborné literatuře objevují stále častěji.
- Znamená to, že jsou všechny doplňky s aditivy špatné?
Určitě ne. Doplňky stravy mohou být v mnoha situacích praktickou součástí životního stylu — například při jednostranném jídelníčku, vyšší potřebě určitých živin nebo specifických životních obdobích.
V praxi bývá ale vhodnější volit zvolit produkt s jednoduchým složením, než produkt s dlouhým seznamem technologických příměsí.
- Co znamená „clean label“?
Pojem „clean label“ nemá přesnou legislativní definici. Nejčastěji se používá pro produkty:
- s jednodušším složením
- bez zbytečných barviv a aromat
- s minimem technologických látek
- s důrazem na transparentnost
Závěr:
Jasně, že ne každá přídatná látka znamená problém. A ne každý „clean label“ produkt je automaticky kvalitní. Současně si ale myslím, že dává smysl zajímat se i o to, co tvoří „zbytek kapsle“ — zvlášť pokud doplňky stravy užíváme dlouhodobě, užívají je děti, alergici nebo lidé s chronickým onemocněním.
